něco historie

Rok 1904

Dne 10. dubna 1904 se shromáždilo 20 včelařů a usnesli se, že přistoupí za členy včelařské jednoty Příbram a zřídí obvod Starý Knín a okolí. Složili zápisné a stanovili si roční členský příspěvek a pro 5 členů objednali po 1 selském úlu čistých krajinek od M. Černota, včelaře z Horních Korutan za 6 zl. Obvodníkem byl zvolen  Karel Sladovník, učitel ze Starého Knína. V tomto roce se již zajímali o včelařské pojištění. Byla pořádána přednáška příbramského odborníka pana Vašty „O zazimování včel“.

Rok 1905

V roce 1905 byla konána názorná přednáška o lití mezistěn na vypůjčeném strojku z Příbrami. V témže roce se konalo již tzv. výjezdní zasedání obvodu v Libčicích. Všichni členové obvodu odebírali Českého včelaře. Stanovili si povinnou účast všech členů na schůzích obvodu a kdo se bez řádné omluvy nedostavil, zaplatil do spolkové pokladničky 1K pokutu. Povinností každého člena bylo vzájemně si pomáhat a kdo by odepřel pomoc členu obvodu, zaplatil pokutu jako ten, který pomohl nečlenu obvodu. Zde byla kontrola členské základny a snaha odstranit tzv. černé včelaře.

Rok 1906

1.dubna roku 1906 objednává obvod 12 včelstev z Krajiny od barona Rotschütze ve Weiselburgu s rozběrným dílem na 10 rámcích vídeňské míry 24x21 cm po 16 K 50 h franko. Dvě včelstva budou spolková, ošetřování a výdaje bude hradit spolek a 10 bylo rozděleno mezi členy. Na této schůzi byl přijat hlavní návrh na zřízení samostatného včelařského spolku pro Starý Knín a okolí.

20.května 1906 se konala valná hromada a ustávající schůze Včelařského spolku pro Starý Knín a okolí ve spolkové místnosti v hostinci p. Josefa Loučky ve Starém Kníně. Byly přečteny schválené stanovy spolku a prvým předsedou byl zvolen bývalý obvodník Karel Sladovník, učitel ve Starém Kníně. Jeho náměstkem p. Rudolf Pokorný, správce velkostatku. Pokladníkem p . Antonín Pechar, rolník a jednatelem p. Otakar Brejcha. V tomto roce se uskutečnila přednáška tehdy již uznávaného včelařského odborníka p. J. Forota, příbramského administrátora na téma „Organizace včelařů československých“ a „Včelař jindy a nyní“ s názornou ukázkou včelaření na včelíně pp. Sladovníka, Marka a Cihelky.

Rok 1907

V roce 1907 již kupovala organizace spolkový medomet, vařák na vosk, strojek na dělání rohoží a 1 vzorný americký úl. Byla pořádána prvá přednáška kočovného učitele včelařství p. Vašty, který již tehdy ve své přednášce zdůrazňoval, že ne úlová otázka, ale vzdělaný včelař, zdravá a silná včelstva, mladé matky, jsou schopny přinášet medné výnosy. V tomto roce se  rozrostl spolek o členy ze Slap, kam byly konány výjezdní schůze Včelařského spolku.

Rok 1908

Roku 1908 odchází zakládající člen spolku p. Sladovník, který byl přeložen na školu v Příbrami. Doporučuje se rozmnožovat domácí černou včelu a jedná se o vylepšení pastvy zakoupením svazenky a brutnáku. Doporučuje se členům navštívit včelařskou výstavu v Praze a vychovat dostatek dobrých matek pro potřeby včelařů.

Rok 1909

V roce 1909 na valné hromadě doporučují členové zaslat petici Sněmovně říšské rady do Vídně s žádostí o zřízení stolice nauk včelařských při zemědělském oddělení Vysoké školy technické v Praze, za zřízení státní včelařské školy v Čechách a o rozšíření vyučování o včelařství na všech školách obecných, měšťanských, středních a hospodářských. Jaro tohoto roku bylo pro místní včelaře velmi nepříznivé. Prvé prohlídky včelstev byly smutné – samé pohřby. Byla vedena dlouhá diskuze o tomto stavu a jeho příčinách. Doporučeno vytočit všechen med a nakrmit na zimu cukrem, ve větších dávkách najednou. V červenci konala se výjezdní schůze spolku do Slap s přednáškou p. Šmidlíka, jednatele Zemského ústředí včelařských spolků „ O pokrokovém včelařství a zužitkování medu“. Pan Šmidlík přijel do Slap parníkem a jeho přednáška měla velký úspěch. Doporučil význam vzdělání včelařů nejen teoretický, ale i praktický. Hlavní důraz kladl na to, aby se včelstva zbytečně nerozebírala – nerušila, ale aby se získávaly poznatky o stavu včelstev čtením na česně a dále aby se netrpěli na včelínech slaboši a po dvou letech se měnily matky.

Tak bychom mohli pokračovat další roky a dospěli bychom k názoru, že se od té doby nic nezměnilo ve spolkové činnosti. Podobné otázky řešíme i na dnešních schůzích, doporučujeme našim členům sebevzdělávání, pořádáme odborné přednášky s podobnou tématikou, staráme se  o dorost – nástupce. Vývojem doby a výzkumu známe mnohem více po odborné stránce o včelstvu, vajíčku, larvičce, umělé oplozování matek, víme co je to loketní test, zavádíme umělé hmoty do včelařství. Staráme se jako oni, dnes sice ve větším měřítku, o včelí pastvu, vysazujeme pylo a nektarodárné rostliny, vysazujeme ovocné stromy, spolupracujeme s Českou mysliveckou společností a se Svazem zahrádkářů.

Pokud pročítáme knihu protokolů zjišťujeme dále: Přednášky se konaly od roku 1906 pravidelně, alespoň jedna v roce. V některých letech i dvě přednášky tehdejších učitelů včelařství neb některého funkcionáře spolku, který byl včelařsky na výši. Je třeba vzpomenout alespoň některých na tehdejší dobu vyspělých funkcionářů. Byl to především první předseda spolku učitel Karel Sladovník, další dlouholetý předseda Robert Pokorný. Kromě těchto byl na výši po linii včelařské praxe, ale i teorie pan Zeman z Libčic. Ten měl již v roce 1912 zřízenou pozorovací stanici a byl zakladatelem oplozovací stanice v okruhu dobříšského spolku. Škoda, že se nám nezachovaly podrobnější zprávy o jeho odborných přednáškách při spolkových výročních schůzích. Ale již tak, pokud čteme úryvky jeho přednášek zaznamenané v zápisech, překvapuje nás jeho vyspělost a znalost života včel. Již i tehdejší, tzv.  kočovní učitelé včelařství, byli na velmi vysoké úrovni odbornosti. Mnohokrát čteme v protokolech o zájmu funkcionářů získat si nejvíce podrobných informací a věrohodných zpráv o zdejší včelařské škole. Na mnoha schůzích jednali o jednotné ceně prodávaného medu samotnými včelaři. Měli nemalé starosti se včelí pastvou, řešili již tehdy vznikající hubení plevelných kultur, jinak medonosných druhů, v obilí a bramborách chemickou cestou. Měli stejnou starost, jak získat dorost pro aktivní včelařskou činnost a tak zajistit své nástupce a pokračovatele – aktivní včelaře. Konec konců, žádná doba neřeší drobné ani velké problémy rázem. V každém období je nutné všechny problémy řešit rozumně, nenásilně a s citlivým přístupem ke každé řešené otázce.

Tolik k celé historii trvání samostatné včelařské organizace pro Starý Knín a okolí, která přetrvala i přes dvě válečná období prvé i druhé světové války, které veškerou činnost ještě více komplikovaly přídělovým hospodářstvím a jinými problémy.

PRÁCE ZÁKLADNÍ ORGANIZACE V 70.LETECH

Práce ZO navazuje na bohaté tradice bývalého včelařského spolku pro Starý Knín a okolí. Díky obětavé práci bývalého dlouholetého předsedy př. Albína Oulehleho podařilo se po stagnaci spolkové činnosti v letech 1952-55, způsobené dlouhodobou nemocí jednatele organizace, dosáhnout v práci organizace bývalé aktivity. Podařilo se to i za pomoci př. Ladislava Velehradského, který se ujal neobsazeného místa jednatele. Díky jejich usilovné práci počala se organizace dostávat do plynulého chodu a doznala předcházející úrovně. Četný inventář, bohatá knihovna a další písemnosti se bohužel z dřívější doby nenašly. Dnes má ZO opět svoji řádně vedenou knihovnu, vlastní mikroskop, v každém větším středisku vařák na vosk a další pomůcky pro osvětovou činnost.

V současné době spravuje ZO oblast, která navazuje bezprostředně na Nový Knín, včelaře z 26 obcí a osad. Jsou to Hranice, Kozí Hory, Dražetice, Chramiště, Mokrovraty, Pouště, Malá a Velká Hraštice, Nová Ves pod Pleší, Nová Ves chatová oblast, Velká Lečice, Malá Lečice, Porostliny, Čím, Pánkov, Korkyně, Křížov, Křeničná, Chotilsko, Besedná, Záborná Lhota, Prostřední Lhota, Sejcká Lhota, Libčice, Čelina, Buš, Slapy nad Vltavou a Sudovice. ZO má 146 včelařů s 1.261 včelstvy.

V posledním období se zaměřuje výbor, který se schází pravidelně jedenkrát měsíčně, přesně řečeno každou třetí neděli v měsíci, na osvětovou práci a činnost. Každoročně jsou pořádány minimálně dvě odborné přednášky, jsou pořádány kurzy chovu matek uznávanými předními odborníky z řad učitelů včelařství a každoročně pořádá ZO pro své členy jedno nebo i dvoudenní zájezd, zaměřený především na včelařskou tematiku, ale je pamatováno i na poznávání kulturních památek naší krásné vlasti.

Několik členů, ale i aktivních funkcionářů ZO bylo včelmistry JZD, Státních statků a lesů. V několika předešlých letech byly tyto včely prý pro neprodukci, ale snad i nepochopením některých orgánů shora uvedených organizací, zlikvidovány. Je nutné, abychom si při této příležitosti vzpomněli neúnavného propagátora včelařství v JZD, dlouholetého funkcionáře a důvěrníka ZO Oldřicha Starce, který zastával dlouhá léta funkci včelmistra v JZD Buš. O vyspělosti a odborné úrovni funkcionářů naší ZO svědčí, že má šest absolventů Lidové včelařské akademie. Jsou to přátelé: Velehradský, Novák, Havlíček, Mostecká, Kosař J. a Safín. Kromě toho př.Velehradský je  absolventem Lidové včelařské univerzity. Přítel Jan Kosař je absolventem včelařské školy v Nasavrkách. Několik členů prošlo kurzem prohlížitelů včelích nemocí a mnoho našich členů sleduje vývoj pokrokového včelařství s aplikací na intenzifikaci našeho zemědělství a na rozvoj našeho průmyslu, který je bohužel stejně rychlým zhoršovatelem životního prostředí.

Dnes není pochybnosti o tom, že včelařství jako celek je především součástí zemědělské a lesnické výroby, kde plní svůj nejzávažnější úkol – zajišťuje opylení cizosprašných hmyzosnubných rostlin. Vědečtí pracovníci vypočítali, že hodnota opylovací činnosti včelami se u nás pohybuje kolem jedné miliardy korun ročně. U některých plodin známe již naprosto přesná čísla. Tak u řepky ozimé se zvyšuje výnos při včelím opyení o 33%, u hořčice o 50%. Opylovací činnost včel je desetkrát větší než hodnota vlastní produkce medu a vosku. Navíc se významnou složkou včelařské výroby stávající i další produkty jako mateří kašička, pyl, včelí jed, a v posledních letech i propolis, které jsou vyhledávanou surovinou pro náš farmaceutický průmysl. Naše státní socialistické zřízení si plně uvědomuje tento význam včelařství a poskytuje mu podporu jakou mu nemohlo poskytnout žádné dřívější společenské zřízení. Je to jednak formou státních příspěvků na zazimování včelstev, financováním veterinární péče a výzkumných ústavů, výroben včelařských potřeb a v neposlední řadě zajištěním odbytu medu prostřednictvím výkupních středisek. Tato opatření ovlivnila po druhé světové válce značný vzestup stavů včelstev. Vezmeme-li v úvahu, že patenty Marie Terezie před více jak 200 lety daly podnět ke zvýšení počtu včelstev v Českých zemích z 35 na 50 tisíc včelstev, pak počet včelstev v Čechách a na Moravě se od roku 1946 zvýšil z 550 tisíc na více než 700 tisíc.  Stav v 70. letech, který představoval průměr téměř 10 včelstev na 1km2, je největším na světě.

80. léta

Koncem 80. let minulého století začíná zájem o včelaření zvolna upadat. Pokles se projevil zvláště po sametové revoluci, kdy nové ekonomické i společenské poměry nepříznivě ovlivnily podmínky včelaření. Neblaze se projevuje např. prodejem medu, kdy laciný a mnohdy nekvalitní med z dovozu silně konkuruje českému medu. Nepříznivě působí i současná cena cukru pro podzimní krmení. Tíživou situaci s odbytem medu se snaží řešit tzv. „ prodejem ze dvora“, což je přímý prodej medu od včelaře ke spotřebiteli. Přísná potravinářská norma českého medu zajišťuje vysokou kvalitu českého medu, které v řadě případů nemůže dovážený med dosáhnout. Význam dnešního včelaření jako součásti zemědělské výroby nespočívá jen v produkci medu, vosku a dalších produktů, ale především ve funkci opylovače zemědělských plodin. Typickým příkladem je opylování řepky olejky.

Začátek 21. století

Předsedou dnešní organizace je př. Mašek z Chotilska. Do výboru byli zvoleni př. Babka jako pokladník, př. Ing. Langer jako jednatel a př. Hradička – nákazový referent. Členy výboru jsou i někteří místní včel. důvěrníci.